Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Blake Judd sa dá stále považovať za výraznú osobnosť dnes už pomerne nekonfliktnej a nekontroverznej scény. Po vydaní dnes dekádu starého materiálu "The World We Left Behind" sa vytratil, aby sa po vyhláseniach, že s takoutou hudbou nechce mať nič spoločné, prekvapivo vrátil na scénu s novým materiálom. Jeho strastiplná, drogami poznačená životná cesta zadefinovala kreatívny potenciál, ktorý pretavil do vcelku zásadných a svetovo úspešných nahrávok. U mňa tam patria hlavne oba albumy okolo série "Black Meddle", ale diskografia NACHTMYSTIUM je pomerne silná ako celok. Zvláštne experimentovanie s black metalom a rockom na okrajoch žánru a v odlesku drog bolo vždy svojím spôsobom originálnou a magnetickou hudobnou kombináciou.
Podobne by sa dalo pristúpiť aj k horúcej novinke, s hlavou očistenou dekádou odmlky. Mnohí si na takýchto návratoch vylámali zuby, nakoľko človek, svet, hudba aj očakávania od nej sa veľmi dynamicky menia. Blake Judd si prizval k nahrávaniu ostrieľaného Kena Sorcerona z mojich obľúbených ABIGAIL WILLIAMS, ako aj ďalšich hostí. Všetci odviedli na albume solídnu prácu, rytmická sekcia je nápaditá a veľmi organicky podtrhuje bizarné nápady hlavného protagonistu. Tie na vás vyskočia rovno v úvodnej "Survivor's Remorse", kde sa snúbi špinavý blackmetal v rozvrstvenom zvuku s vyložene popovým klávesovým motívom, ktorý preklápa skladbu do znekľudňujúceho módu na pozadí hryzajúcich riffov.
Chytľavá rytmika "Predator Phoenix" zas ide v rezkom tempe niekam k rockovým hraniciam a k zaujímavému podkresu surfrockových sól, hraných so slajdom. Vytvára to zvláštny kontrast, ktorý graduje v nasledujúcej "A Slow Decay". Funkčná kombinácia surf rocku a black metalu, pohody a agresie, je uletená a unikátna. V tomto bode musím pochváliť aj vokálnu stránku, Blakeov hlas je plný žiletiek, a pritom zrozumiteľný. Prekvapivým zistením môže byť aj to, že sa jedná o v zásade progresívny materiál, pracujúci s mnohými vrstvami, ktoré prichádzajú v transformačných vlnách zvukov, melodických podkresov a originálnych nápadov.
Inštrumentálne sa to nemusí zdať, ale pod povrchom sú skladby prepracované a vôbec nie priamočiare. To si žiada svoju pozornosť, ktorú však nemusíte nahrávke venovať, vychutnávajúc si len jej číru agresívnu polohu. V každej skladbe sa dá nájsť unikátny moment, pričom vidno, že si na komponovaní i nahrávaní, ktore riadil priamo Blake, dali záležať. Záverečná, titulná "Blight Privilege" s roztrhanou sólovou hrou a atypickou melodickou výstavbou, podčiarkuje originálnosť vytvoreného konceptu. Ten vo výsledku nenudí a vie prekvapiť striedaním nálad bez toho, aby sa uchyľoval k prvoplánovo prekombinovaným schémam.
"Blight Privilege" staviam na horné priečky diskografie NACHTMYSTIUM, pričom nemám problém konštatovať, že dekáda odmlky autorovi prospela. Album je vnútrožilovou transfúziou tvrdej hudby v psychedelickej kombinácii žánrov a všetkými smermi rozletených motívov. Narvať surf rock a black metal do funkčného celku si žiada kreatívnu myseľ, ktorá je výsadou skvelých hudobníkov, nech už sa na Blakea Judda pozeráme cez akúkoľvek optiku.
Datum vydání: Pátek, 1. listopadu 2024 Vydavatel: Lupus Lounge / Prophecy Productions Stopáž: 44:23
ZE SHOUTBOX-u
Reaper
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Jednočlenný projekt Kanaďana Jocelyna Galipeaua už dlouho vzývá raně osmdesátkový heavy metal a v současné vlně zájmu o kovové retro může být jeho nové album zajímavým tipem, pokud ovšem snesete, že umělcův pěvecký výkon dokáže občas mírně zatahat za uši.
Pro mě zásadní objev na slovenské scéně a to nejen v neotřelých nápadech, ale i v přístupu k tvorbě v rámci black a death metalu. Korunováno skvostným zvukem ze studia Pulp. A ano, máme v tu zpoždění v tom objevování. Asi rok.
Má to niekoľko dobrých nápadov, ale celkovo mi tu chýba akákoľvek ambícia. Je to celé uponáhľané, miestami aj dosť blbučké, herci žiadna sláva - skrátka taká spotrebná hororová jednohubka. Za návštevu kina to nestojí. 5/10, možno 6/10.
Naprosto unikátní slovenský projekt tematizující aktuální společenská i politická témata. Hudebně založený na žánrové hravosti kombinující alternativní rock, mathrock, jazzové elementy i postpunk.
Kytarista HIPPOTRAKTOR Sander Rom se svou druhou skupinou prezentuje zvláštní rockovou alternativu s nervózní atmosférou a funky prvky. I tvrdší a melodické polohy se objeví. Možná jen pro omezený okruh posluchačů, neboť to smrdí inspirací Mike Patonem.
Mexická odpověď na AMARANTHE. Je to trochu ostřejší, v základu více do deathu, téměř bez čistého mužského zpěvu a méně chytlavých melodií, ve kterých má zase navrch Mörckova parta. Ale je to dobré.
Jak může znít doom metal s blízkovýchodními vlivy, když se urve ze řetězů a nabere na rychlosti a progresi, to ukazuje v Londýně sídlící parta kolem výrazné zpěvačky Niny Saeidi. Tahle hudba nakopává zadele.